Jdi na obsah Jdi na menu
 


Autor: Renata Procházková 

Příbeh je o feně a majtelce,která popisuje svůj zážitek,který není příjemný a žádný chovatel by si to nechtěl zažít na vlastní kůži.



V posledních dnech jsem prožila tak otřesné okamžiky beznaděje a neochoty veterinárních lékařů,že se o tyto nemilé zážitky musím podělit,abych na bolest nebyla sama.Pár dní před očekávaným porodem začala fena náhle krvácet.Zprvu to nebylo až tak silné ale po pár minutách krvácení zesilovalo.Ihned jsem volala na kliniku v Ph 9 Kolmá 12,kde jsou mé feny registrovány.Bylo mi službu konajícím lékařem MVDr Kvapilem oznámeno,že on neoperuje a ať využijí jiné kliniky.Požádala jsem o několik telefoních čísel a začala obvolávat lékaře.Panika u mne stoupala úměrně se zoufalostí situace.Nikdo mě nechtěl přijmout.Opět jsem volala svou kliniku,že jedu k nim alespoň na sono a pomoc.Ihned po příjezdu jsem zaklepala a nahlásila náš příjezd.Sestra mě usadila do čekárny a vzala dalšího pacienta,který byl objednaný.Zřejmě s fenou v kaluži krve jsem nebyla akutní případ.Náhle vstoupila do čekárny pracovnice veterinární záchrané služby, paní Iva Janků,koukla na fenu v krvi a zeptala se mne zda o mě vědí.Řekla jsem,že již dlouho.Vešla k lékaři pak okamžitě zavolala mne s fenou a snad 20-30 minut obvolávala několik klinik v Praze,kde by byli ochotni mě ošetřit operovat či jakkoli pomoc.Nic,naprosto zoufalá situace.Fena ztrácela mnoho krve a začalo jít o život feny,život štěňat již byl na 99% ztracen.Po mnoha zoufalých pokusech se nás ujala klinika altavet s jedinou MVDr (bohužel v tom zmatku jsem zapoměla jméno) a jedinou sestrou.S majákem a šílenou rychlostí jsme v páteční odpolední špičce uháněli k naší zachránkyni,jediné ochotné lékařce v celé Praze.Cestou naše sanitářka svolala další záchranky na pomoc při přenášení vyčerpané feny z vozu a na sál.Byla to úžasná práce,všichni se na majáky sjížděli ke klinice a ruce jim kmitaly ,jak báječně sehranému teamu.V slzách jsem na několik hodin opustila kliniku a nechala lékaře dělat svou práci.Modlila jsem se ať fena vše přežije a jela domu.Po pár hodinách jsem slyšela v mobilu slova,která jsem slyšet chtěla ,,Přijeďte si pro fenku,je zdravá a v pořádku´´.Uháněla jsem se slzami dojetí a radosti pro svého miláčka a s vděčností této veterinářce,díky které má fena žije.Je strašná představa kdyby musela díky veterinářům zemřít na neochotu.
  Podobnou zkušenost mám z klinikou v Českém Brodě,kde jsem přijela s fenou s porodními příznaky avšak bez kontrakcí.Službu konající lékař MVDr Rychlík mě oznámil na mé přání rodit císařským řezem,že fena musí rodit přirozeně a že nebude dělat rozdíly v plemeni.Odmítl udělat císaře a já se spěchem jela do Prahy a hledala jakoukoliv veterinu,která by byla ochotna rodit tímto způsobem mastifa.Bohužel byl svátek a tak fungovaly jen pohotovosti.Ujali s mě lékaři v Praze Libni a díky jim jsem nepřišla o fenku.Cestu ucpal pejsek větších rozměrů.Bohužel liknavost kliniky v Brodě mu zabránila v životě a udusil se v cestách.Fenu museli dorodit císařským řezem a zůstala pouze jedna fenečka a díky rychlé práci lékařů i fena.
  Po těchto zkušenostech s ochotou studovaných lékařů se obávám o chov velkých plemen.Je to dost komplikované plemeno,porody jsou někdy kritické a s takovým to přístupem je určeno k vyhynutí.Važte si svého kvalitního a ochotného lékaře.