Autor: Renata Procházková
Příbeh je o feně a majtelce,která popisuje svůj zážitek,který není příjemný a žádný chovatel by si to nechtěl zažít na vlastní kůži.
V posledních dnech jsem prožila tak otřesné okamžiky beznaděje a
neochoty veterinárních lékařů,že se o tyto nemilé zážitky musím
podělit,abych na bolest nebyla sama.Pár dní před očekávaným
porodem začala fena náhle krvácet.Zprvu to nebylo až tak silné ale po
pár minutách krvácení zesilovalo.Ihned jsem volala na kliniku v Ph 9
Kolmá 12,kde jsou mé feny registrovány.Bylo mi službu konajícím lékařem
MVDr Kvapilem oznámeno,že on neoperuje a ať využijí jiné
kliniky.Požádala jsem o několik telefoních čísel a začala obvolávat
lékaře.Panika u mne stoupala úměrně se zoufalostí situace.Nikdo mě
nechtěl přijmout.Opět jsem volala svou kliniku,že jedu k nim alespoň na
sono a pomoc.Ihned po příjezdu jsem zaklepala a nahlásila náš
příjezd.Sestra mě usadila do čekárny a vzala dalšího pacienta,který byl
objednaný.Zřejmě s fenou v kaluži krve jsem nebyla akutní případ.Náhle
vstoupila do čekárny pracovnice veterinární záchrané služby, paní Iva
Janků,koukla na fenu v krvi a zeptala se mne zda o mě vědí.Řekla
jsem,že již dlouho.Vešla k lékaři pak okamžitě zavolala mne s fenou a
snad 20-30 minut obvolávala několik klinik v Praze,kde by byli ochotni
mě ošetřit operovat či jakkoli pomoc.Nic,naprosto zoufalá situace.Fena
ztrácela mnoho krve a začalo jít o život feny,život štěňat již byl na
99% ztracen.Po mnoha zoufalých pokusech se nás ujala klinika altavet s
jedinou MVDr (bohužel v tom zmatku jsem zapoměla jméno) a jedinou
sestrou.S majákem a šílenou rychlostí jsme v páteční odpolední špičce
uháněli k naší zachránkyni,jediné ochotné lékařce v celé Praze.Cestou
naše sanitářka svolala další záchranky na pomoc při přenášení vyčerpané
feny z vozu a na sál.Byla to úžasná práce,všichni se na majáky sjížděli
ke klinice a ruce jim kmitaly ,jak báječně sehranému teamu.V slzách
jsem na několik hodin opustila kliniku a nechala lékaře dělat svou
práci.Modlila jsem se ať fena vše přežije a jela domu.Po pár hodinách
jsem slyšela v mobilu slova,která jsem slyšet chtěla ,,Přijeďte si pro
fenku,je zdravá a v pořádku´´.Uháněla jsem se slzami dojetí a radosti
pro svého miláčka a s vděčností této veterinářce,díky které má fena
žije.Je strašná představa kdyby musela díky veterinářům zemřít na
neochotu.
Podobnou zkušenost mám z klinikou v Českém Brodě,kde
jsem přijela s fenou s porodními příznaky avšak bez kontrakcí.Službu
konající lékař MVDr Rychlík mě oznámil na mé přání rodit císařským
řezem,že fena musí rodit přirozeně a že nebude dělat rozdíly v
plemeni.Odmítl udělat císaře a já se spěchem jela do Prahy a hledala
jakoukoliv veterinu,která by byla ochotna rodit tímto způsobem
mastifa.Bohužel byl svátek a tak fungovaly jen pohotovosti.Ujali s mě
lékaři v Praze Libni a díky jim jsem nepřišla o fenku.Cestu ucpal
pejsek větších rozměrů.Bohužel liknavost kliniky v Brodě mu zabránila v
životě a udusil se v cestách.Fenu museli dorodit císařským řezem a
zůstala pouze jedna fenečka a díky rychlé práci lékařů i fena.
Po
těchto zkušenostech s ochotou studovaných lékařů se obávám o chov
velkých plemen.Je to dost komplikované plemeno,porody jsou někdy
kritické a s takovým to přístupem je určeno k vyhynutí.Važte si svého
kvalitního a ochotného lékaře.